Batikovaná taška s kočkou.

14. září 2018 v 16:49 | Karu |  Tašky.
Trochu šílená taška s kočičí hlavou... Přijde mi, jako kdyby znázorňovala, že středobodem vesmíru je kočka. :-D

 

Medvídci a kytičky.

28. srpna 2018 v 22:26 | Karu |  Brože.
Po hoooodně dlouhé době jsem šila brože. Vlastně díky mé sestře, která mě o to požádala, protože jedna dvojčátka z naší rodiny měla narozeniny. Popravdě mi prvně přišlo, že se s tím hrozně morduju, ale nakonec mě to i bavilo.
Pro chlapečka vznikl tmavý medvídek a pro holčičku světlý. Velikostně jsou zhruba jako víčko od petky.

Co je smyslem života?

16. srpna 2018 v 16:37 | Karu |  Píši.

Tentokrát bych se s vámi ráda podělila o tuto moudrost, která je vyfocená z knížky Hovory s Bohem, jejímž autorem je Neale Donald Walsch.
 


Mr&Mrs Strnadovi

30. července 2018 v 12:49 | Karu |  Tašky.
Moje milovaná kamarádka, se kterou se známe od školky, měla svatbu. Sice se vídáme velmi málo, což mě moc mrzí, ale i tak jsem měla tu čest být mezi pozvanými. :-) ♥
Byla to nádherná svatba, vše si budoucí manželé chystali, zařizovali i vyráběli sami. Byla jsem požádána, abych se stala vedlejší fotografkou, což jsem ráda přijala (mám konečně novou zrcadlovku!!). V osudnou chvíli, kdy nevěstin tatínek vedl svoji dcerku, vypadající jako nádherná víla, k oltáři, nejedny oči začaly slzet... Moje oči popravdě také a ruce s foťákem se mi parádně roztřásly dojetím... :-D Ale to už je jiný příběh paní svatbové fotografky. :-D
Jako svatební dar jsem nevěstě i ženichovi se rozhodla udělat tašky. Jelikož se manželé stali Strnadovými, jasným motivem pro mě byl strnad obecný. :-D


Musíme?

21. července 2018 v 0:01 | Karu |  Píši.
"Musíme jenom zemřít", zní mi v hlavě Evina slova pokaždé, když se nutím do něčeho, co je mi proti srsti, do čeho se mi vůbec nechce, ale co působí, že to udělat musím. Poslední dobou mi tato její slova zní v hlavě i v jiných případech, jako třeba když mi moje kamarádka už nějaký ten měsíc říká a píše, jak ji ubíjí, že musí chodit do práce, kterou ze srdce nenávidí.
U ostatních lidí si většinou lépe uvědomujeme tu bláhovost lidského bytí. Honbu za ničím. Můžeme strávit život děláním věcí, které nenávidíme, s nadějí, že se časem dostaneme k činnostem, které dělat chceme, a přitom nevíme, kdy si smrt pro nás přijde... Poslední dobou jsem začala vnímat, jaká je to blbost, avšak místo toho, abych se vymanila z té nesmyslnosti, zůstala jsem nejistě stát na místě...

Image from Getty

Bunda Iron Maiden.

7. června 2018 v 16:23 | Karu |  Moje tvorba: malba, kresba, grafika..
Klasika, říkala jsem si, nebudu přijímat žádný objednávky či prosby o tašku kvůli nadcházejícím státnicím ve škole... a hle hned přišla žádost o namalování téhle bundy nějakým motivem Iron Maiden. A jelikož mě požádal známý, tak se mi nepodařilo vycouvat. :-D Ale aspoň jsem si sama mohla vybrat, co na ni udělám a měla jsem ji u sebe dost dlouho, protože nebyl čas. Jediný limit nakonec byl, že si ji chtěl vzít v červnu na jejich koncert.
Pokud znáte Iron Maiden, tak víte, jak šílené obrázky mají. Vybrat si něco jednoduššího byla fakt výzva. :-D
Co mi práci trochu ztížilo, byla velká savost té rifloviny, pěkně ty barvy nacucávala a občas se bohužel rozpily, kam neměly, to bylo dalším důvodem, proč jsem se nechtěla pouštět do těžšího motivu. Tak nakonec vzniklo tohle.
(Ještě jsem si ji zapomněla kloudně vyfotit, tak mi fotky posílala mamka, která mi to mobilem vyfotila, takže skvělá kvalita jako vždy.:-D)

Zaklínadlo

25. května 2018 v 21:13 | Karu |  Píši.
...Běželi jsme temným zámkem, jediným světlem nám byl měsíční svit, který velkými zámeckými okny sem doléhal z venku. Všechno bylo tmavě modré pod pokrývkou mračné noci. Cítila jsem v sobě paniku a strach, abychom vše stihli, než TO přijde, abychom zůstali jednotní. Zároveň mnou cloumal adrenalin a naděje, že zatím máme šanci to stihnout. Doběhli jsme na konec chodby k masivním zámeckým dveřím, vedoucím do některého ze salonků. Nahrnuli jsme se celá skupinka rychle dovnitř a zavřeli za sebou. Vedoucí Klára s pomocí ostatních našla svíčku a zapálila ji, děti i mládež se posadili do malého kroužku na zem. Kláře bylo sice jen zhruba o čtyři roky víc než mně, ale všichni jsme ji poslouchali, nikdo se jejím rozhodnutím a pokynům nesnažil odporovat. Navíc z nás byla jediná, kdo znal zaklínadlo. Ti, co byli starší, šli ke Kláře, která na stoleček, či spíše stoličku, vyndala prázdné papíry a našla také nějaké tušky, fixy, pera a podobně a začala nám vysvětlovat, jak přenášecí zaklínadlo funguje. Nesměle jsem se podívala na Martina, stojícího naproti mně. Mlčky jsme jí naslouchali, zatímco ona celá nervní čmárala tužkou o papír, aby zjistila, jak moc má polámanou tuhu, jestli ten nápor vydrží. "Každý dostane papír a musí během zaklínadla kreslit. Je jedno jaký obrázek zvolí. Během kresby bude pronášet zaklínadlo, stále dokola ho bude opakovat...Hlavně nesmí přestat kreslit.." S nejmenšími dětmi mohl kreslit zároveň někdo ze starších a opakovat zaklínadlo i za něj. Věděli jsme, že TO, ta děsivá temnota, která měla podobu jakýchsi neforemných černých bytostí, které odkudsi přišli vše zničit, bylo už u zámku, již při běhu chodbou jsme TO mohli zahlédnout z oken. "Co by se stalo, když by tužka dopsala?", klekla jsem si ke Kláře. " Zůstal by člověk v meziprostoru?" Má úvaha mi přišla logická, a ani mě nenapadlo, že by tomu tak nebylo, i když jsem se zeptala. "Ne. Je to jako když se letícímu ptáku při letu zlomí křídla a on z vysoké výšky spadne... Prostě by zemřel." Klářina odpověď se zdála být vysvětlením, proč je Klára z celé situace tak nesvá a rozhozená. Papíry i tužky byly mezitím rozdané. Každý si měl prvně něco předkreslit, než bude do kresby v transu zaklínadla obtahovat obrazce. Mojí kresbou byl muž, z jehož ramen a hlavy rostl mech a houby...

Skica Velký bratr.

20. dubna 2018 v 11:01 | Karu |  Moje tvorba: malba, kresba, grafika..
Velký bratr. Špionáž. Zásah do soukromí. Co dodat.


Snad jen, že je to malováno tuší. :-)

Krásné Velikonoce všem.

2. dubna 2018 v 17:58 | Karu |  Fotografie.
Doufám, že se vám všem Velikonoce vydařily. Já jsem byla se svou mamkou na výletě a moc jsme si ho užily. A ještě než jsme jely, přišlo na nás dost lidí na šmerkust, málem jsme ani nemohly odjet, jak pořád někdo chodil. :-)
Vajíčka jsem letos celkem odbyla, protože jsem myslela, že vyjedeme brzy a moc lidí nepřijde.

Na výletu se mi povedla fakt skvělá fotka kuřete :-D :

Crazy cat bag.

18. března 2018 v 12:02 | Karu |  Tašky.
Moje kamarádka měla narozeniny, tak jsem jí chtěla udělat tašku s roztomilou šílenou kočkou... No, řekla bych, že je nakonec možná jenom šílená...
Na fotkách to bohužel není vidět, ale je to namalováno jenom zářivými fosforovými barvami. :-D


Kam dál