Květen 2018

Zaklínadlo

25. května 2018 v 21:13 | Karu |  Píši.
...Běželi jsme temným zámkem, jediným světlem nám byl měsíční svit, který velkými zámeckými okny sem doléhal z venku. Všechno bylo tmavě modré pod pokrývkou mračné noci. Cítila jsem v sobě paniku a strach, abychom vše stihli, než TO přijde, abychom zůstali jednotní. Zároveň mnou cloumal adrenalin a naděje, že zatím máme šanci to stihnout. Doběhli jsme na konec chodby k masivním zámeckým dveřím, vedoucím do některého ze salonků. Nahrnuli jsme se celá skupinka rychle dovnitř a zavřeli za sebou. Vedoucí Klára s pomocí ostatních našla svíčku a zapálila ji, děti i mládež se posadili do malého kroužku na zem. Kláře bylo sice jen zhruba o čtyři roky víc než mně, ale všichni jsme ji poslouchali, nikdo se jejím rozhodnutím a pokynům nesnažil odporovat. Navíc z nás byla jediná, kdo znal zaklínadlo. Ti, co byli starší, šli ke Kláře, která na stoleček, či spíše stoličku, vyndala prázdné papíry a našla také nějaké tušky, fixy, pera a podobně a začala nám vysvětlovat, jak přenášecí zaklínadlo funguje. Nesměle jsem se podívala na Martina, stojícího naproti mně. Mlčky jsme jí naslouchali, zatímco ona celá nervní čmárala tužkou o papír, aby zjistila, jak moc má polámanou tuhu, jestli ten nápor vydrží. "Každý dostane papír a musí během zaklínadla kreslit. Je jedno jaký obrázek zvolí. Během kresby bude pronášet zaklínadlo, stále dokola ho bude opakovat...Hlavně nesmí přestat kreslit.." S nejmenšími dětmi mohl kreslit zároveň někdo ze starších a opakovat zaklínadlo i za něj. Věděli jsme, že TO, ta děsivá temnota, která měla podobu jakýchsi neforemných černých bytostí, které odkudsi přišli vše zničit, bylo už u zámku, již při běhu chodbou jsme TO mohli zahlédnout z oken. "Co by se stalo, když by tužka dopsala?", klekla jsem si ke Kláře. " Zůstal by člověk v meziprostoru?" Má úvaha mi přišla logická, a ani mě nenapadlo, že by tomu tak nebylo, i když jsem se zeptala. "Ne. Je to jako když se letícímu ptáku při letu zlomí křídla a on z vysoké výšky spadne... Prostě by zemřel." Klářina odpověď se zdála být vysvětlením, proč je Klára z celé situace tak nesvá a rozhozená. Papíry i tužky byly mezitím rozdané. Každý si měl prvně něco předkreslit, než bude do kresby v transu zaklínadla obtahovat obrazce. Mojí kresbou byl muž, z jehož ramen a hlavy rostl mech a houby...