Zaklínadlo

25. května 2018 v 21:13 | Karu |  Píši.
...Běželi jsme temným zámkem, jediným světlem nám byl měsíční svit, který velkými zámeckými okny sem doléhal z venku. Všechno bylo tmavě modré pod pokrývkou mračné noci. Cítila jsem v sobě paniku a strach, abychom vše stihli, než TO přijde, abychom zůstali jednotní. Zároveň mnou cloumal adrenalin a naděje, že zatím máme šanci to stihnout. Doběhli jsme na konec chodby k masivním zámeckým dveřím, vedoucím do některého ze salonků. Nahrnuli jsme se celá skupinka rychle dovnitř a zavřeli za sebou. Vedoucí Klára s pomocí ostatních našla svíčku a zapálila ji, děti i mládež se posadili do malého kroužku na zem. Kláře bylo sice jen zhruba o čtyři roky víc než mně, ale všichni jsme ji poslouchali, nikdo se jejím rozhodnutím a pokynům nesnažil odporovat. Navíc z nás byla jediná, kdo znal zaklínadlo. Ti, co byli starší, šli ke Kláře, která na stoleček, či spíše stoličku, vyndala prázdné papíry a našla také nějaké tušky, fixy, pera a podobně a začala nám vysvětlovat, jak přenášecí zaklínadlo funguje. Nesměle jsem se podívala na Martina, stojícího naproti mně. Mlčky jsme jí naslouchali, zatímco ona celá nervní čmárala tužkou o papír, aby zjistila, jak moc má polámanou tuhu, jestli ten nápor vydrží. "Každý dostane papír a musí během zaklínadla kreslit. Je jedno jaký obrázek zvolí. Během kresby bude pronášet zaklínadlo, stále dokola ho bude opakovat...Hlavně nesmí přestat kreslit.." S nejmenšími dětmi mohl kreslit zároveň někdo ze starších a opakovat zaklínadlo i za něj. Věděli jsme, že TO, ta děsivá temnota, která měla podobu jakýchsi neforemných černých bytostí, které odkudsi přišli vše zničit, bylo už u zámku, již při běhu chodbou jsme TO mohli zahlédnout z oken. "Co by se stalo, když by tužka dopsala?", klekla jsem si ke Kláře. " Zůstal by člověk v meziprostoru?" Má úvaha mi přišla logická, a ani mě nenapadlo, že by tomu tak nebylo, i když jsem se zeptala. "Ne. Je to jako když se letícímu ptáku při letu zlomí křídla a on z vysoké výšky spadne... Prostě by zemřel." Klářina odpověď se zdála být vysvětlením, proč je Klára z celé situace tak nesvá a rozhozená. Papíry i tužky byly mezitím rozdané. Každý si měl prvně něco předkreslit, než bude do kresby v transu zaklínadla obtahovat obrazce. Mojí kresbou byl muž, z jehož ramen a hlavy rostl mech a houby...




Vysvětlivka k článku: Zdávají se mi hodně sny a často si je i pamatuju. Někdy jich bývá i vícero za noc. Kdysi jsem přemýšlela, že bych si je zapisovala, ale bylo jich tolik, že se to nedalo. Rozhodla jsem se, že občas sepíšu, když se mi bude zdát nějaký zajímavý sen, který ve mně třeba i nějakou dobu zůstane. Jako tento. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama